Listopad 2011

Lullaby - Nickelback překlad

18. listopadu 2011 v 23:08 | Estrius |  Youtube
Už se vám někdy stalo, že si vás písnička sama našla? Ani nevim, čim mě zaujala ... ani nevim, proč jsem začal překládat.... ale... děkuju...
( Jo jinak se omlouvám za poněkud kostrbatý překlad s pravděpodobně několika nepřesnostmi, kdyby někdo měl nějaké podložené připomínky, budu rád, že mě poopraví. )



Dobře, znám ten pocit

Jakoby člověk uvízl na skalní římse

A není způsob, jak jí zdolat

A zubatá hrana se do něj zarývá



Říkám ti,

Že nikdy není špatné

zvednout něco,

Co leží tam dole na zemi

A ty si nejsi jistý,

Jestli budeš mít šanci si to ještě někdy vzít



Ref:

Tak to zkus ještě jednou

Při ukolébavce

Jestli mě zrovna slyšíš,

Pořádně zesil rádio

Můžu na tebe dosáhnout

Abys věděl, že nejsi sám

A to si piš,

Že jsem pekelně vyděšený

Protože ti nemůžu zavolat

Tak jen zavři oči

Dobře zlato, bude ukolébavka,

Jen a jen pro tebe



Prosím nech mě

Vzít tě pryč z temnoty a vyvést tě na světlo

Protože já ti věřím

Přestaň myslet na to,

Co chceš udělat příští noc

Je to jednoduché řešení

Není potřeba odejít a sfouknout svíčku

Protože tohle není konec

Jsi příliš mladý

A nejlepší je jít dál



Ref:



Fajn, každý občas narazí na dno

A každý bude jednou zapomenut

Jestli že se snaží být sám

Jo, každý bude opuštěn

A ponechán s prázdnými dlaněmi

Takže jestli se držíš z posledních sil -



Ref:

Bolest

18. listopadu 2011 v 13:55 | Estrius |  Myšlenky
Je to zlý, když se člověk probudí uprostřed noci a zjistí, že necítí nic. Vůbec nic. A ačkoli má pokoj plný lidí, kteří mu jsou mu ochotni kdykoli pomoct, nenapadne ho je vzbudit. Napadne ho, že když už nic necítí (což je dost děsivej pocit), mohl by cítit alespoň bolest. A tak sáhne po žiletce, proč ne? V tu chvíli se to zdá jako jediné řešení.
Jenže když se probudíte, zjistíte, že to nebyl jen blbej sen, protože ty rány na rameni OPRAVDU pálí a co je horší, OPRAVDU tam jsou. A pak přídou výčitky... nehorázný výčitky. Každá myšlenka vás sráží hlouběji do temnoty a vy máte na výběr - buď se v tom budete topit, nebo se rozhodnete dělat že se nic nestalo. A proč by ne? Neni to zas tak zlý... a tak zmobilizujete všechny síly a jdete do školy... a pak příde hodina psychopatologie a učitelku nenapadne nic lepšího, než vám pustit film o sebepoškozování. Zrovna dneska. A to už nejde nic předstírat... a tak do toho padáte a padáte a máte pocit, že už neni jiná cesta zpět, než další bolest.
A jak si tak přemejšlíte o sebezatracení, začínáte od sebe lidi odhánět, aby se na vás nemuseli koukat. A čim míň je jich okolo vás, je to ještě horší. Samota bolí. A tak zase nasedáte na ten starej známej vlak s poblitýma sedačkama a průvodcem kostlivcem a máte strach, že už tentokrát už nepůjde vystoupit.

My december

16. listopadu 2011 v 11:23 | Estrius |  Youtube
Jako každej rok touhle dobou... pomalu se mi vkrádá do palice přednarozeninová depka...