Září 2010

kapačky

30. září 2010 v 20:43 | Estrius |  Obrázky

..........................................................studí mě žíla :D

Tak....

30. září 2010 v 12:36 | Estrius |  Nástěnka
hospitalghost.jpg hospital ghost image by bugsmom_01

Tak už to mam za sebou.
Když jsem dorazil na sál, všichni měli roušky a čepce. Uvědomil jsem si, že takhle, když jsou lidem vidět jen oči, zdají se všichni krásnější. protože oči jsou brána do duše.
Potom mě oběhlo pár doktorů, letmo prohodili svoje jména a funkci a zapojili na mě pár kabelů. Na sále byla děsná zima. Pak už mi jen píchli do kanyly anestézii. "Nneusnu, za žádnou cenu neusnu, " byla moje poslední myšlenka a už jsem byl v limbu.
Před operací jsem neuronil ani jednu slzu. Ani doma, ani v nemocnici, zato po opersci se jich spustil celej vodopád. Nejvíc mě totiž naštvalo, že tim, jak mě přendavali na postel mě probudili z tak krásnýho spánku. Co bylo ještě horší, že mě probudili do absolutní otupělosti a bolesti hlavy. Nevěděl jsem kde jsem ani co tam dělam. Všude bylo na mě až moc světla a až moc lidí a zase na mě něco připojovali. Brečel jsem proto, že mi nebylo dobře, takyy proto, že mě tak brutálně probudili a na druhou stranu i proto, že jsem se vůbec probudil. Zanedlouho potom jsem zase usnul.
Druhé probuzení - JIPka, království hadiček a kabelů.
Na hrudníku tři kabrly (srdce) na pravý ruce manžetu na tlak, kanylu a náramek,na levý kapačku a na uchu kolíček na měření dechu. Nesmim zapomenout na mou oblíbenou cévku :(
V noci jsem se skoro nevyspal. Nejen že v tý hromadě kabelů jsem se v jednom kuse na něčem škrtil, ale měl jsem i děsnou žízeň což k pooperačním komplikacím adenomu patří. Přezto, že se mi podařilo v druhý půlce noci usnout, tak jsem za celou noc vypil neuvěřitelných 3,5 litrů čaje a stejně si připadal jako na poušti!
Vedle mě na JIPce ležel fajn pán. Pan docent Rýša. Je to neurochirurg v důchodu a mám pocit, že má trochu potíže se senilitou. Neustále určuje diagnoozy, konzultuje a mele a mele a mele....
"Jestli nám ta teplota neustoupí, připíchneme si ráno hydrokortizon...." , "Ty přístroje zavěšené nad hlavou jsou tu nebezpečné. Spadnou nám na hlavu a je po nás. Nebo nám při nejmenšim vymlátí oko.", "Zajímalo by mě pane kolego, jaký máte názor na (odborné termíny)."
A tak to bylo téměř bez ustání. Dobrou noc mi dával slovy :"Děkuji za konzultaci, dobrou noc."
Ještě lepší bylo, když ho přišla navštívit maminka. Když se jich sestra zeptala, jesti jsou v příbuzenském vztahu a v jakém, dohadovali se, jestli je to dcera, nebo sestra a pak se společnými silami dopátrali k tomu, že matka. Jejich nejčastější a nejoblíbenější téma bylo : "Přijela jsem taxíkem." a " Co je dneska za den?" -prostě docela mě to pobavilo...
Potom byla pecka, když jsem k snídani (první jídolo po dni a půl) obdržel ještě jednu dobrou správu.Propuštění z JIPky na oddělení. A před tim sprchu a vyndání cévky, což mě potěšilo ještě víc.
A tak jsem se s jednou sestřičkou (žákyňkou) odebral do koupelny. Ta cévka šla ven úplně sama, ale pak se mi udělalo blbě. Posadil jem se zpátky na vozejček a poslal jí pro pití. Před očima se mi zamlžilo, v hlavě mi tepalo a bylo mi neskutečně mizerně. Stačil jsem si uvědomit, že to je muj konec a pak přišla tma. A neskonalá úleva. Bylo mi tááák fajn....A něco se mi zdálo...
A pak se mnou někdo zacloumal a nade mnou se oběvily tři rozmazaný fleky, ze kterejch se pomalu vylouply tváře. Tvářili se ustaraně (ta žákyňka byla úplně bílá)  a mě v první chvíli nedošlo, proč mě buděj, když mě se tak dobře spalo.
Pak mi ta žákyňka řekla, že když se vrátila s tim pitim, vyrazil jsem jí ho z ruky. Seděl jsem totiž na vozíku, nohy propnutý a oči v sloup a celej jsem se třás. Křeče. Něco jako ukázkovej epilepťák. Ještě nikdy se mi to nestalo (proč teď myslim na film Control?).
No, nicméně na druhej pokus jsem se vysprchoval úspěšně a byl jsem přesunut (kupodivu) zpět na pokoj č. 13, luxusní samotku. Hovim si tady jako červ v dredu a až na tu neuvěřitelnou žízeň, chcavost a bolesti hlavy při vstávání se mam fajn :)

Ok....

29. září 2010 v 7:09 | Estrius |  Nástěnka
Ok... tak jo... tak jdem na tol.............

Left to die - All is saint

29. září 2010 v 7:08 | Estrius |  Youtube

Odběry

28. září 2010 v 14:54 | Estrius |  Nástěnka
Ta sestřička ze mě byla dost hotová.
Každá sestřička je ze mě vždycky hotová.
Ty odběry krve u mě nejsou žádná sranda. Už předem vždycky upozorňuju, že v předloktí to nemá cenu, ať berou ze hřbetu. Většina z nich si nenechá poradit a "statečně" se vydají skolit žílu v předloktí. A - (kdo by to řek) - neteče. Samozřejmě. U mě nikdy neteče. Na pravym předloktí tu žílu nemam vidět ani cítit vůbec a na hřbetech jsou to žilky jako nic.Jen do nich píchnete a prasknou.
Já jsem se už smířil, že se v mym případě nabírá půl skumavky na jedno nabodnutí, ale ty sestry to nějak nemůžou pochopit.
Zatímco já se marně pokouším zamaskovat pobavený toon, ony vpich od vpichu stále více panikaří.(" Co budeme dělat, co budeme dělat???" )
A nakonec si všechny ty hrdinky, co si tak odvážně troufly na žílu v předloktí nechaj poradit ode mě, která žíla se mi zdá nejvýživnější. Teď to byli dvě skumavky na pět napíchnutí. U mě normálka:)
Jo, jen by mě zajímalo, jak mi budou dávat kanylu a kapačky a na pooperačnim se nabírá tak třikrát denně. To bude ještě srandy kopec... :D :D :D


doctordoctor.jpg image by kayleeknerr1

bvchb

28. září 2010 v 12:59 | Estrius |  Nástěnka
Mam děsně rád, když mi někdo napíšete mail pomocí toho sloupečku vlevo, ale prosím, pište zpáteční normálně do textu, jinak se mi nezobrazí a já nemůžu odepsat, ok?

Už neni útěku...

28. září 2010 v 11:37 | Estrius |  Nástěnka
Tak. Byl jsem donucen si vzít pižamo a mam na ruce cejch - podělanej nemocniční náramek. Teď už není úniku. Vim, že mě tady v tý pustině nikdo nečte (a je to hlavn moje vina, protože jsem moc nepsal), ale nějak mam potřebu psát, co se dějě na pokoji číslo 13 :)
Jo, taky jsem si našel na netu skušenosti lidí po operaci makroadenomu hypofízy. Fakt paráda. většina v invalidnim důchodu (nějak jsem nepobral proč), do konce života na hydrokortizolu a jinejch práškách, prostě skvělý vyhlídky.... ne, neni dobrý si den před operací zjišťovat, co vás čeká. Fakt nedoporučuju. Ale ať se to tak momentálně možná nejeví, stále ještě nepanikařim :)

Pokoj číslo 13

28. září 2010 v 11:00 | Estrius |  Nástěnka
To zní jako z hororu, že jo? Ale pro mě krutá realita. já opravdu JSEM na pokoji číslo 13. Nevim, jsestli jsem pověrčivej, ale rozhodně jsem zvědavej. Asi bude dost zajímavá noc....

Nemocnice

28. září 2010 v 9:54 | Estrius |  Nástěnka
Tak jo... jsem tady. Kde? Hádejte odkud píšu. Jo, z nemocnice, správně. Střešovice. Neurochirurgie přesně. Zejtra dopoledne jdu na operaci hlavy, takže mi držte palce... zatim jsem celkem v pohodě, ale počítam že tak kolem třetí ráno mi to dojde a začnu vyšilovat.
No, jinak jsem dostal nadstandartní pokoj, protože všechny ostatní jsou obsazené. To je docela příjemný, hlavně proto, že tu jsem sám. Ale mam dost otázek. Ta nejakutnější zní : Kam si mam jít zapálit? No, skusim se vymluvit, že si musim jít koupit sprcháč (což je náhodou pravda) a to cígo sfouknu s tim. Zatim se mějte. Ze střešoviského labyrintu zdrví estrius.

03-1.jpg anime girl in hospital image by HatsuharuLove

Comfortably Numb - Pink Floyd

27. září 2010 v 21:23 | Estrius |  Youtube
Tenhle kousek The Wall mam teď nejradši. Dost často si tak připadam. Začínam na tom bejt závislej....


Chtěl jsem dodat překlad, jenže já jsem ovlivněnej těma titulkama co mam k The Wall,takže nějak nevim, jak se k tomu postavit, ale doporučuju si to přeložit, nebo si ten překlad někde najděte, ten text je dokonalej.Fakt... nekecam....