Michelle 24

29. dubna 2008 v 20:44 | Estrius |  Michelle
Večer se stavila Ash. Ptala se, jestli půjde Michelle ven. Té se ale nikam nechtělo a mimo to věděla, že by se měla učit, na což se stejně nakonec vykašlala. Jen tak ležela v posteli, sluchátka v uších a dívala se do stropu. Čekala. Na koho? Na co? Možná na život, kdo ví. Té prázdnoty byla úplně plná a věděla, že se to brzy bude muset nějak dostat ven.
Po večeři si lehla do postele, opět si uši zacpala sluchátky a nechala myšlenky volně plynout. Byla už umytá a v pyžamu ale přesto se zoufale snažila neusnout. Ona se totiž bála usnout. Bála se okamžiku, kdy už to nevydržela a spánek jí donutil zavřít oči. Od malička trpěla různými nočními můrami a nebyla jediná noc plná klidného spánku. To se potom Michelle probouzela ještě unavenější, než usínala. Čím méně toho naspala, tím líp, dokázala spát třeba pouhé dvě hodiny denně, ale dneska to bylo jinak. Je teprve devět a ona musí zesilovat hudbu na plné pecky, aby neusnula. Ani ty otravné myšlenky jí dnes neudrželi bdělou. Zavřela oči a spala.
Ráno jí probudil budík.Vyděšeně se posadila na posteli. Byla zpocená a věděla, že se jí zdálo o Halley a taky o tátovi, ale nedokázala si vzpomenout co. To byl jeden z těch lepších snů. Snů, ze kterých si nepamatovala detaily, ale ten špatný pocit stále přetrvával uvnitř její bolavé duše.
Šla do koupelny, opláchla si obličej, nasnídala se a počkala, než se ostatní probudí. Málem zapomněla, že dneska do školy nemusí. Slíbila tátovi, že s ním půjde na nějakou šílenou slavnost. Tolik se jí tam nechtělo!
Ještě necelé dva týdny školy ( ta největší honička na uzavření známek) a budou prázdniny, konečně!
O hodinu později vstával i Rick. Vždycky, když mu zazvonil budík, alespoň ještě třikrát ho posunul o deset minut a lebedil si ve vyhřáté posteli. Dneska ale ne. Dneska vyskočil svižně hned při prvním zazvonění, jakoby na něj celou noc čekal. Samira spící vedle něj jen něco v polospánku zahuhlala a převalila se na druhý bok.
"Sam, vstávej." Šťouchnul do ní loktem a ona se pomalu ospale líhla z postele.
Největší boj je si obléci ponožky, pak už jde všechno samo. Dole narychlo kávu, potom rychlý nájezd na koupelnu a je to.
Ale kam vlastně dneska Rick tak pospíchá ? Na oslavu tisícího vydání týdeníku Minutes.
Za ta léta se utvořil úžasný pracovní kolektiv a každý byl rád, kdyže mohli sejít někde nad sklenčkou, nebo na pracovním večírku. Tohle ale nebyl významný den jen pro časopis, ale i pro Ricka . Ne jen to, že psal článek publikovaný na první stránce, ale věděl, že bude povýšen na šéfredaktora.
John Clark přišel včera za ním do kanceláře a oznámil mu, že se chystá odejít do důchodu a své místo přenechat Rickovi. " Na zítřejší oslavě se to chystám oznámit, tak abys z toho nebyl moc vyplašenej, očekává se od tebe, že proneseš několik slov." Řekl, mrknul na něj a odešel z místnosti, kde nechal Ricka sedět s otevřenou pusou, neschopného jediného slova.
John se v překvapeních přímo vyžíval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 smolařka smolařka | 21. května 2008 v 9:50 | Reagovat

Chybí mi už jen pět kapitol...škoda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama