Březen 2008

Dark

31. března 2008 v 21:55 | Estrius |  Obrázky
gothic.jpg Gothic image by Crow70055

Kabát - Burlaci

31. března 2008 v 21:55 | Estrius |  Youtube

Metafora

31. března 2008 v 21:51 | Estrius |  Obrázky
gothic.jpg gothic image by Pseudofedrina

Selfcontrol - strach

31. března 2008 v 21:49 | Estrius |  Youtube

Rádio Brod

31. března 2008 v 21:37 | Estrius |  Stránky, Blogy
Tak konečně jsem našel (ne já, ale moje sestra, přiznávam) nějaký aspoň internetový rádio, kde hrajou podle mýho gusta. Prostě nářez, posuďte sami.

Michelle XIV

31. března 2008 v 18:24 | Estrius |  Michelle
Středa. Ráno odvezl Michelle do školky a vydal se na cestu do Cartlandu. Odhadoval to na deset hodin jízdy i se zastávkami. Ach jo, kdyby se nebál lítat, určitě by letěl letadlem, vyplatilo by se mu to, jenže za tu bolest hlavy, strach a nevolnost v letadle mu to nestojí. Jednou byli se Sharon v Turecku. Uprostřed letu měl pocit, že by radši vystoupil a došel to pěšky, jenže v letadle to prostě jaksi nejde. Před zpáteční cestou si pomalu říkal, že zažádá o Turecké občanství a zůstane tam, dokud nebude možné dojít domů po svých. Všechno, jen ne létat, znělo jeho heslo a on se ho držel zuby nehty.
Cesta byla dlouhá a nudná. Často zastavoval, aby si odpočinul. Kupodivu dorazil do Cartlandu už před osmou. Zamluvil si na noc pokoj v hotelu Tropics, protože cesta zpátky nepřipadala v úvahu.
Michelle měla dnes přespat u paní O´Donellové, která slíbila, že jí ráno vezme do školky. Bude jí muset přivést aspoň bonboniéru a pod mašli zastrčí nějakou tu korunu. Nebýt jí, nevěděl, jak by to všechno zvládnul.
Vešel do dveří s číslem 212 a posadil se na postel. Pokoj byl hezký, vzdušný a prosvětlený. Nebyl nijak přeplácaný, ale naopak elegantně jednoduchý.
Stěny byli broskvově oranžové, povlečení pokrývali pruhy všech teplých barev. Nad postelí visel velký obraz západu slunce nad horami a po její pravé straně se nacházelo velké okno s vyhlídkou na západ. Vlevo od postele byli dveře do malé koupelničky a skříň. Naproti posteli stála na stolku ještě malá televize a to bylo všechno. Pokoj zářil krásným, jednoduchým optimismem.
Ještě chvíli tam seděl a nasával atmosféru pokoje, potom se zvedl, nezapomněl zamknout a vydal se hledat Sandřin byt.
Město bylo velké, ne jako Bardstone, takže musel v recepci požádat o mapu. Trvalo mu necelou hodinu, než našel ten dům ( mapy a hledání v nich nebyla jeho silná stránka), takže když vjížděl do Slunné ulice, bylo přesně devět. Vysoké cihlové domy s malými okny a starým rezavým požárním schodištěm se lepily jeden vedle druhého. 1687, hned naproti 1688, 1689. Tak, tady to je. Zaparkoval auto u kraje silnice a vystoupil. Nejistě se rozhlédl a zapřemýšlel, jestli by nebylo přece jen lepší otočit to zpět do hotelu. Zvedl hlavu k šedému nebi, zadíval se na dravce, který mu neúnavně kroužil nad hlavou a s hlubokým nádechem vstoupil dovnitř.
Chvilku trvalo, než se v tom šeru rozkoukal. Ocitl se na malé podestě, vpravo před ním schody do sklepa, vlevo vedle něj dveře do bytu číslo jedna, kousek od nich schody do dalšího patra. Na podlaze bylo staré prošlapané zelené lino, šedé zdi pokrývali četné výtvory mladých sprayerů.
Vydal se vzhůru po schodech, až došel k bytu číslo sedm. Úplně obyčejné dveře, polepené tapetou napodobující tmavé dřevo, okolo kukátka byl nakreslený velký znak jing-jang.
S. Smithová, stálo na zvonku. Zazvonil. Kroky…, zacinkání zvonečků…, potom se dveře otevřeli a vykoukla hlava s oříškově hnědými vlnitými vlasy a hnědozelenýma očima. Široce se usmála a úplně otevřela dveře.
" Sandra Smithová." Podala mu ruku.
" Richard Turner."
" Pojďte dál," řekla a vedla ho úzkou chodbou do obývacího pokoje. Hned když vešel, uhodila ho do nosu příjemná vůně vonných tyčinek. Všude okolo byla spousta dřevěných sošek a jiných doplňků převážně v etnickém stylu. Okno v kuchyni, přes kterou procházeli do obýváku zdobila sbírka krásných naleštěných kamenů. Rick bezpečně poznal jen křišťál. Domníval se, že ten fialovo-bílý by mohl být ametyst, ale tím si opravdu nebyl jistý. Sharon by to věděla určitě.
Vešli do obývacího pokoje. Svíčky, spousta svíček, přes okno přehozený průsvitný vínový šátek, ještě zpříjemňující zdejší atmosféru, kterou kazila jen televize na stolku naproti kterému stál gauč se dvěma křesly, potaženými indickou ručně tkanou dekou.
"Posaďte se pane Turnere…dáte si čaj? Kávu?"
"Čaj, děkuji…" řekl a posadil se.
Odešla do kuchyně a zapnula rychlovarnou konvici. Když se vrátila, zapálila pár svíček a sedla si do křesla, které si posunula naproti Rickovi..
" Chcete vyložit karty, než se uvaří voda?"
"Ne," chtěl říct, ale řekl "Ano," ani nevěděl proč. Možná zvědavost, možná záchvěv naděje, nebo se prostě úplně pomátl.
Beze slova sáhla do poličky ve stolku a vytáhla karty, úplně obyčejné. Nechala Ricka je zamíchat, potom je levou rukou rozdělil na tři hromádky, opět je dal dohromady a podal jí je. Ona je vyložila na stůl do několika řad a sloupců.
"Čeká vás dlouhá a těžká cesta. Vidím tu setkání… Ne v nejbližší době…. Bude to osudové setkání. Šťastné shledání, ale budete si na něj muset počkat. Potom vás čeká dlouhá cesta, nikoliv k tomu setkání, ale od něj. Dále je tu odloučení. Dvě ženy a princ. Máte u sebe Boží oko. Ale ne tak blízko, abyste nemusel být opatrný."
Zklamaně se opřel do křesla. Čekal od toho víc.
" Karty většinou moc neprozradí. To že nelhali pochopíte až když se to stane. Pokusím se spojit s vaší ženou. Myslím že tím na vás udělám větší dojem," mrkla na něj a šibalsky se usmála.
" Cvak," ozvalo se z kuchyně. Sandra ladně odkráčela, aby zalila hrnky připravené na lince.
Rick měl zatím chvilku času na to, aby popřemýšlel o tom, co mu řekly karty.
Setkání … potká snad nějakou ženu? Nebo potká dvě ženy a nebude si moct vybrat a nakonec opustí obě? To by vysvětlovalo to odloučení. Dvě ženy a princ. A co ten princ?...
Moc se v tom nevyznal, ale pro jistotu vytáhl z peněženky vizitku jakési firmy prodávající nářadí a věci pro kutily a na druhou stranu si poznamenal: Setkání za dlouho, dlouhá cesta, odloučení, dvě ženy a princ.

Eye

31. března 2008 v 18:13 | Estrius |  Obrázky
ththmoielmmsn1.jpg sad emo image by DontMakeMeCryAgain

Psicho

31. března 2008 v 18:13 | Estrius |  Obrázky
f9c26ede.jpg sad boy image by BeckiJo07

Apríl, vole

31. března 2008 v 17:57 | Estrius |  Nástěnka

Ach jo.

31. března 2008 v 17:55 | Estrius |  Nástěnka
Celej den byl v pohodě, až do chvíle, kdy jsem se rozhod udělat těstovinovej salát, protože jsem měl na něj děsnou chuť, ale prostě se mi nepoved a ségra řikala, že ho mam dát rovnou psovi, že je hnusnej, což taky nezvedne náladu. Pak volal táta, že mam zejtra uklidit a přivést mu ty prachy, co mu dlužim a mě je dluží spolužačka, která je ještě nemá. Táta prachy taky nemá a potřebuje je a furt je ze mě tahá, ale já je fakt nemam, dokud mi je ta holka nedá. Tak mi navrh, ať si pučim u ségry, která mi tu akorát udělala hysterickou scénu, takže teď jsem v prdeli, protože ty prachy do zejtřka neseženu a nevim co mam dělat. Padá na mě depka. Přímou čarou k zemi.