Úsměv

13. července 2007 v 13:33 |  Myšlenky
Stojim před zrcadlem.
Krví si maluju koutky úst o trochu výš.
Úsměv, prosím.
Maska.
Ták, fešák, sluší ti když se usmíváš.
Maska. Moje kůže je maska.
A až se oloupe?
Budete se divit, budete se hodně divit.
Jsem jenom pytel kostí.
Kosti obalené depresí a temnotou
a navrch ta maska pro tebe, kamaráde,
abys neviděl ty sračky uvnitř.
Radši bych měl mlčet.
Když nic neprozradí oči, slova ano.
Všichni jsou tak prázdní....
Slyšíte to?
Ticho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 No face, no name, no number No face, no name, no number | 14. září 2007 v 12:06 | Reagovat

Vždycky je tu někdo kdo vidí i přes tu masku. BOhužel, nebo bohudík?

2 smolařka smolařka | 15. září 2007 v 10:59 | Reagovat

No face, no name, no number : Těžko říct. A pomůže nám to? Pomůže nám on? A chceme to vůbec?...

3 estrius estrius | 16. září 2007 v 21:39 | Reagovat

smolařka: Život jeplnej otázek...

4 smolařka smolařka | 17. září 2007 v 13:58 | Reagovat

estrius: To je. A po zodpovězení některé znich, se nám vynoří další a další...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama