Červenec 2007

Tak já to asi balim...

28. července 2007 v 0:53 | Estrius |  Nástěnka
Tak já to asi pro dnešek balim. Jedu s matkou a sestrama napoviej rodinej výlet. Na Kamenčák (Kamencové jezero) do chomutova. Takže se zase tejden neozvu, tak komentujte, komentujte... =)))
A držte mi palce, ať to přežiju. Tě péro.
Estrius.
Přesně tak. Jsem vysmátej jako on a už nikdy nebudu brečet. Pořešil si to dobře, nemyslíte?

Vždycky to musí zajít tak daleko?

28. července 2007 v 0:44 | Estrius |  Deprese
I takhle to někdy končí.
... a nebo takhle...

Heart Sharped Box - Evanescence

28. července 2007 v 0:40 | Estrius |  Youtube
Originál je od Nirvany. Musel jsem to sem dát. Mam na tu písničku krásný vzpomínky.

Spíš naopak...

28. července 2007 v 0:27 | Estrius |  Obrázky

Ta myšlenka mě neopouští...

28. července 2007 v 0:25 | Estrius |  Obrázky

Hádejte na co zase myslim....

28. července 2007 v 0:24 | Estrius |  Obrázky
Ne, znova už ne, prosím...

V lese, jo v lese....

27. července 2007 v 23:21 | Estrius |  Angels

Část I - Stromek

27. července 2007 v 23:15 | Estrius |  Demonis vector - zpověď démona
Byla zima. Bosé dětské nohy se bořili do sněhu. Noční ulicí kráčel tichý hoch. Za ním se táhla stopa po jeho černém plášti, který zahlazoval otisky dětských nohou ve sněhu.
Tenkrát mi bylo asi sedm. Byla mi zima. Strašná zima.
Zastavil jsem se a zahleděl se do jednoho z oken lemujících ulici. Popošel blíž, promrzlé ruce jsem opřel o parapet a postavil se na špičky, abych mohl nahlédnout dovnitř.
Uviděl jsem čtyři lidi - matku, otce a dva sourozence - holčičku a o pár let staršího kluka. Honili se okolo vánočního stromku, smáli se a vesele při tom zpívali, zatímco rodiče seděli u stolu, dívali se na ně a povídali si.
V mých černých očích barvy hematitu se zaleskly slzy.
Zlehka jsem položil ruku na okno a cítil, jak na něm pod jejím teplem tajou obrazy, které na něj nakreslil mráz.
Tenkrát jsem chtěl být jako oni. Veselí, šťastní a bezstarostní. Pevně jsem stiskl víčka. Po tváři mi tekla horká slza. Na bradě se zastavila, na chvilku zaváhala a nakonec ukápla do sněhu.
Závěje jednou slzou nerozmrazíš.
Popalu jsem otevřel oči, jakobych s hrůzou čekal co uvidim tentokrát.
Ale pořád tam byli oni. Ta veselá šťastná rodinka.
Proč? Proč musim bejt jinej než oni? Proč mi tohle všechno vzali? Proč? Kéž by jim ten zatracenej stromek shořel!
Měl jsem vztek. Zadíval jsem se na něj pevným pohledem dítětě, které už dávno ví jak chutná život. Byl to pohled plný protikladů. Lásky i nenávisti, smutku i smíchu, tmy i světla....
A ten stromek opravdu začal hořet.
Žena s dlouhými vlasy barvy mědi s hysterickým křikem vytáhla děti z místnosti. Chlapeček se rozbrečel. Holčička ne. Nakukovala dovnitř škvírkou ve dveřích, zatímco její táta běžel pro vodu.
A ten stromek dál hořel. Hořel veselým a divokým plamenem. A mě to uklidňovalo. Ten příšernej pocit samoty byl konečně pryč. Ten oheň mi zahřejval srdce. Na rtech se mi oběvil nepatrný úsměv.
To už do místnosti vběhl muž a začal hasit, až ze stromku stoupal jen hustý černý dým.A s tím kouřem odcházel i ten kraťoučký pocit radosti, který mě na chvíli naplnil.
Zvědavá holčička vešla dovnitř. Nejdřív si prohlížela doutnající stromek a potom padl její zrak na chlapce za oknem.
Vesele mi zamávala.
Zizely poslední zbytky úsměvu, které ve mě zanechal oheň. Bylo mi ještě víc smutno. Přinutil jsem se oplatit jí úsměv a spocitem nové nadějě jsem zmizel ve tmě.

Předmluva

27. července 2007 v 21:43 | Estrius |  Demonis vector - zpověď démona
Tak jsem se konečně odhodlal zveřejnit příběh, který chci vyprávět už dlouho. Bude to těžké, ale pokusim se.
Nemůžu vám tvrdit že to je pravda, asi se tomu nedá dost věřit, ale taky vám nemůžu tvrdit, že je to lež. Musel bych lhát. Jak se k tomu postavíte, záleží jen na vás. Příjemné počtení přeje
Estrius.

Cait Sidhe

27. července 2007 v 21:19 | Estrius |  Stránky, Blogy
Mno....co k tomu? Vzhledem vipadá tenhle blog mírně depresivně, ale zdání klame.Ankety, soutěže texty...no pohrabte se a uvidíte sami...